Procházím les,
po cestě úzké.
Po místech kde mech,
něžně chladí má chodidla.

Nezastavím se na útesech.
Krok po kroku slézám,
stezku dospělých let.

Sluneční zář na kůži mou dopadá.
Neusínám, nemám kde spát, nejsem s tebou.
A tvoje tvář je po zimě uvadlá.
Kam utíkáš? Nepospícháš, tak zůstaň se mnou.

Ticho tvých slov,
je pro mě hlučné.
Chci necítit strach,
lítat na křídlech holubic.

Chci být nevinná,
jak luční květ.
Obléknout tvůj stín,
nadosmrti nedospět.

Sluneční zář na kůži mou dopadá.
Neusínám, nemám kde spát, nejsem s tebou.
A tvoje tvář je po zimě uvadlá.
Kam utíkáš? Nepospícháš, tak zůstaň se mnou.

A jak dny plynou, nám utíká čas,
co proteče řekou, co zůstane v nás.
Zůstaň tu se mnou a nenech mě spát.
Obnovím ten ráj, kousek už mám, srdce mé neváhá.
Obnovím ten ráj, kousek už mám, srdce mé neváhá.

Sluneční zář na kůži mou dopadá.
Neusínám, nemám kde spát, nejsem s tebou.
A tvoje tvář je po zimě uvadlá.
Kam utíkáš? Nepospícháš, tak zůstaň se mnou.